O přirozeném chovu
Často okolo sebe slýchám spekulace o pastevním odchovu.Lidé chodí a ptají se:kde budeš na zimu stájovat?Nezmrznou chudinky?Tak je zadekuješ,viď?A podobné otázky,které do přirozeného chovu nepatří.
Bohužel koně jsou zvířata leta chovaná ve stájích,hýčkaná v teple na malém prostoru,kovaná a většinou i nevhodně krmená.Ale pro generace lidí je to standard a když přijde člověk jako já,kterej chce poskytnout svým koním největší komfort jakej může být,je za to veřejností odsouzen.Proto bych zde chtěla malinko rozvést některé pravdy a omyly.
Předem bych ráda zdůraznila,že nejsem ani odpůrce klasického stájového chovu,jen se jaksi k mým koním nehodí a do této stereotipie je nechci uvést.Každopádně ne každý domestikovaný kůň je na pastevní chov vhodný a připravený.
Něco málo o koních
Koně byli stvořeni pro život v rozmanitých zeměpisných podmínkách.Někteří v horách,jiní v poušti a další zase v prériích.Mají odlišné stavby těla a charakterové vlastnosti ovšem v jádru jsou všichni stejní,mluví stejnou řečí a kůň z ameriky se bude schopnej domluvit s naším "váláškem" ve stáji.
Kůň byl stvořen jako býložravec,který devadesát procent dne tráví popcházením po velkém území a uždibováním trav ze země.Udržoval se tak přirozeně v kondici,přílišně netloustnul a stal se odolným zvířetem.Když ho člověk zkrotil a osedlal,nacpal ho zanedlouho ze své pohodlnosti do malé stáje a dal mu žrádlo na příděly.Nejen že na to neni koňský zažívací trakt zařízen(krmení dvakrát denně hrstkou sena a jádrem)a může tento odchov zásadně ovlivnit zdraví koně,ale i nemožnost pohybu je pro něj také velmi nepřirozená,vyvolává spostu zlozvyků,nadměrnou bujnost a choulostivění zvířete.Jen si vemte,že sedíte doma u kamen v teplém kožichu,najednou se někdo přiřítí a vykopne Vás-při štstí na hodinu,při smůle na celé odpoledne,pěkně rozehřáté na mráz.Metabolismus dostane pěknej kopanec,termoregulace jede na plné obrátky a nemoce na sebe nenechají dlouho čekat.Člověk si u toho může alespoň zaprotestovat,kůň ne a proto stojí u vrat ohrady,klepe se a vyhlíží kohokoliv,kdo ho spasí a zavře opět domu.A to je voda na mlýn zastánců boxování.
Já své koně připravuju od jara na zimu,jsou srozuměni s tím že fouká,prší,padá sníh.Neklepou se a v pohodě se pasou.Nejsou z cukru-déšť je nerozpustí.Nikdo z nich netrpí nachlazením.Zimní srst jim roste jak o život.A hlavně-spokojeně si popochází od trsu k trsu a uždibují trávu.Protože ne všichni ke mě přišli v perfektní kondici(někteří dokonce v děsivé kondici)třikrát denně je přikrmuju jádrem,což sice není úplně ideální,ale vše se vyrovnává pastvou,popřípadě příjmem sena,které příjmají po celý den.Jejich zažívací trakt tak neni zatížen jednorázovýma nadměrnýma dávkama potravy.
Další mínus u boxování je prašnost prostředí a čpavek ve vzduchu.Co si budem namlouvat-kdo z nás zažil v nájemní stáji perfektně čistý box?Stačí si kleknout na zem a přičichnout-za chvilku se začnete dusit-a v tom má prosím proležet Váš miláček většinu noci.Když se člověk ohradí na majitel-že ve stáji je hnůj,bývá zdůvodnění majitele prosté-je zima a hnuj hřeje,proto ho tam trochu necháváme.Nikdo už pak nehledí na možná poškození plic a nedej bože že v tomto prostředí stojí dušný kůň-musí být naprosto přesvědčen,že mu usilujete o život!Prach a čpavek jsou pro něj opravdovou hrozbou.